Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přejít přímo na obsah stránky

Vysoké Mýto

oficiální stránky města

Dnes je středa 26.1.2022

Makovice na velké věži Pražské brány předala vzkaz od našich předků

13.01.22

Foto Radek ŠtěpánV rámci obnovy velké věže Pražské brány byla 11. ledna sejmuta ze špičky věže makovice s korouhvičkou, aby byly převezeny k restaurování a znovu pozlacení. Událost si nenechali ujít zástupci města a regionálního muzea, protože očekávali, že dovnitř plechové makovice vložili při dávné opravě věže řemeslníci nějaký vzkaz.

 

Uvnitř byla skutečně nalezena kovová schránka a skleněná lahvička. „Předměty a archiválie nalezené v makovici Pražské brány upomínají na poslední velkou rekonstrukci věže, kdy dostala dnešní novogotickou podobu v letech 1882-1883. Rekonstrukce byla provedena poté, co věž byla několik desítek let ve špatném technickém stavu a byla provizorně zastřešena nízkou stříškou. Návrh této podoby věže pochází od architekta Františka Schmoranze a o realizaci rekonstrukce se velice zasloužil místní rodák Alois Vojtěch Šembera,“ řekl historik Vojtěch Barcal.     

 

Foto Aleš FelgrZ kovového tubusu historici vyjmuli dvě skleněné lahve a z nich tiskoviny, pamětní zprávu a fotografie. „Jsou tam jednak noviny, jsou tam místní tiskoviny, to znamená výroční zpráva obecního gymnázia, místní přehled Vysokého Mýta a stanovy záložny ve Vysokém Mýtě. Druhou skupinou jsou fotografie, jednak celkový pohled na Vysoké Mýto od Vinic, a pak je tam pohled na Pražskou bránu ještě před přestavbou. Další fotografie jsou pro nás zajímavější. Jsou to fotografie místních významných mužů. Je tam starosta, radní, dále fotografie Josefa Jirečka, otce slavných bratrů Jirečkových, kteří to dotáhli poměrně vysoko, jeden z nich až na ministra ve vládě Rakouska. Nesmírně zajímavá je fotografie Karlouše Richtera (Pozn.: iniciátora založení vysokomýtského muzea). My jeho podobu známe, ale na fotografii, kdy byl evidentně mladší. Je tam také vložena pamětní listina, kterou sepsal tehdejší ředitel místního gymnázia Václav Hospodka,“ vyjmenovává ředitel regionálního muzea Jiří Junek.

 

Malá skleněná lahvička skrývala zajímavý vzkaz: „Ten je vtipný v tom, že ho napsal pan Zamastil, klempíř, který prováděl práci nahoře na věži, a protože nevěděl, jestli se o něm píše v materiálech, které byly do věže uloženy, tak pro jistotu vzal lahvičky a do ní napsal poznámku, že to byl právě on, kdo vyhotovil báň. Je tam ještě poznámka, že pozlacení báně provedl Antonín Brožek,“ dodal ředitel Junek.

 

Nález obohatí sbírky regionálního muzea. Kopie objevených dokumentů, ke kterým se připojí materiály ze současné doby, se uloží zpět do makovice.   

 

Reportáž Pražská věž je po 139 letech bez makovice

 

Fotogalerie ze sejmutí makovice, foto František Jiraský

Fotogalerie z otevření schránek, foto Aleš Felgr

Nalezené dokumenty, pamětní zpráva a fotografie, foto Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

 

Historik Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Vojtěch Barcal provedl opis pamětní listiny a sepsal z ní následující výtah.

 

Autorem zprávy je první ředitel vysokomýtského vyššího gymnázia Václav Hospodka. Do makovice na špici věže byla zpráva vložena 10. září 1883, tedy při dokončení novogotické rekonstrukce Pražské brány.

 

Autor se zde zmiňuje o tehdejším panovníkovi Františku Josefu I., k němuž je loajální, o architektovi a konzervátorovi památek Františku Schmoranzovi, který byl autorem plánů, podle nichž byla věž opravena, a o Aloisi Vojtěchovi Šemberovi, který je zde uveden jako ten, kterému patří hlavní zásluhy o opravu Pražské brány i jiných památek ve městě. První odstavec spisu je pasáží, kterou jsme znali již dříve díky tomu, že jej H. Jireček ocitoval ve své knize Královské věnné město Vysoké Mýto vydané v roce 1884.

 

Další, velmi hutný odstavec popisuje zemské a městské zřízení, které tehdy panovalo. Zmiňuje se o předsedovi vlády Eduardu Taafemu, který je zde vylíčen jako politik spravedlivý ke všem národům rakouské říše, a který odčiňuje křivdy, kterých se na Češích dopustili Němci. Zejména je zde zdůrazněno, že za jeho funkce došlo na pražské univerzitě ke zrovnoprávnění češtiny s němčinou, přičemž velkou zásluhu na tom měl též místodržitel svobodný pán Alfred Kraus, rodák z Pardubic. Autor uvádí, že na zemském sněmu zasedá česká většina, jejímž cílem je, aby se český národ domohl stejných práv s Němci v říši. Dále autor uvádí další úředníky, jednak nejvyššího zemského maršálka Jiřího z Lobkovic, okresního hejtmana Vojtěcha Kalivodu a městské radní v čele s purkmistrem Janem Bedřichem Tůmou. Na dalších řádcích jsou uvedeny různé kroky, které vedly ke zvelebení města, z nichž vyniká zejména postupná rekonstrukce kostela sv. Vavřince, a zmiňuje se též o založení Rudolfových sadů jako připomínka sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou a narození jejich dcery Alžběty. Připomenuty jsou rovněž zásluhy zdejší záložny, která finančně přispěla na zřízení Rudolfových sadů, úpravu Jungmannových sadů a též na zařízení hodin na věži Pražské brány.

 

V dalším odstavci se autor rozepisuje o místním gymnáziu, jehož budova byla dokončena v roce 1882 a kromě gymnázia v ní sídlí též obecná škola chlapecká. Připomenuta je zde i druhá školní budova sloužící tehdy měšťanské škole dívčí, která byla v době sepsání pamětní listiny po rekonstrukci.

 

Dále se autor nezapomněl zmínit o umístění pluku číslo 98 v roce 1882, ani o železnici přivedené do města ve stejném roce. Od železnice Hospodka očekával rozvoj průmyslu. Zmínil se o zdejším cukrovaru, který přispěl na rekonstrukci věže.

 

Následující odstavec vyjmenovává významné osobnosti, které tehdy zastávaly různé úřady a funkce ve městě – děkana Antonína Lukesleho, okresního soudce Josefa Korába, předsedu záložny Václava Holuba, předsedu cukrovaru Jana Poplera, ředitele cukrovaru Václava Šilhavého, správce cukrovaru Jana Brejchu, velitele vojenské posádky rytíře Grivičiče pocházejícího z Chorvatska, velitele doplňovacího okresu Stanislava Krcha, velitele zemské obrany Aloise Fialu, ředitele vyššího gymnázia Václava Hospodku, tedy sebe, ředitele měšťanské školy dívčí Antonína Hüttela a řídícího obecné školy chlapecké Josefa Burgera. Nad opravou věže vedl dozor obecní radní Ferdinand Brožek, stavbu řídil městský stavitel Oktavián Pohl a městský hospodář Mleziva. Technický dozor měl architekt František Schmoranz.

 

Ze zprávy se dozvídáme, že cimbály nových hodin byly ulity pražským zvonařem Dipoldem ze zvonoviny zbylé ze zvonu, který se roztavil při požáru města a věže v roce 1816.

 

Závěrečný odstavec vyjadřuje přání, aby věž Pražské brány, která se nejvýše nad město tyčí, byla symbolem mysli tehdejších obyvatel města povznesené k nebesům, chránila město před pohromami, a aby se město vydávalo cestami, které povedou k jeho hmotnému i duševnímu blahobytu.