Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přejít přímo na obsah stránky

Vysoké Mýto

oficiální stránky města

Dnes je pátek 23.8.2019

U pamětní desky vzpomínali na oběti a útrapy druhé světové války

07.05.19

Pietní aktV úterý 7. května v předvečer výročí ukončení druhé světové války se u pamětní desky na budově bývalých kasáren v Jiráskově ulici ve Vysokém Mýtě uskutečnil pietní akt, během něhož si účastníci připomněli oběti nacistické totality. Pietního aktu se rovněž zúčastnili zástupci armády. Květiny u pamětní desky, která je věnovaná důstojníkům vysokomýtské vojenské posádky, položili plk. Petr Holý, ředitel Krajského vojenského velitelství Pardubice a starosta František Jiraský spolu s místostarostou Martinem Krejzou. V projevech vzpomněli na československé vojáky, kteří odešli do ciziny, kde se zapojili do zahraničního odboje, i na ty, kteří se zapojili do ilegální činnosti. „Řada důstojníků z vysokomýtské posádky byla nacistickými okupanty pro účast v domácím odboji vězněna, týrána a popravena.  Většina z těch, kteří přežili, byla později perzekuována komunistickým režimem,“ řekl František Jiraský.

 

Pronásledování v době okupace se nevyhnulo ani civilnímu obyvatelstvu. „Mezi prvními zatčenými gestapem byl v roce 1941 starosta města František Nimshaus ubitý v roce 1942. Připomínáme si také odsouzené a popravené studenty zdejšího gymnázia i činovníky vysokomýtského Sokola a další statečné občany našeho města, kteří se nebáli postavit okupačnímu režimu,“ pokračoval starosta. Připomněl rovněž oběti z řad vojáků Rudé armády, kteří padli ve Vysokém Mýtě při osvobozování Československa v květnu 1945.

 

Foto archiv města Vysokého Mýta

 

Pietní akt Pietní akt
   
Pietní akt Pietní akt
   
Pietní akt Pietní akt
   

 

 

Pohnutou dobu posledních dnů války popsal v roce 2012 v únorovém čísle Vysokomýtského zpravodaje Zdeněk Horák, historik Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě:

 

Kamenné desky vyprávějí

Dne 5. května r. 1945 povstalo vysokomýtské občanstvo proti německým vetřelcům a ujalo se správy města. Konečné převzetí moci nad městem bylo oddáleno do 9. května r. 1945, kdy obyvatelstvo města společně s oddílem slavné Rudé armády německou posádku odzbrojilo a město po šestileté okupaci osvobodilo.“

 

Na konci dubna 1945 bylo nacistické Německo už v podstatě poraženo. Rudá armáda lámala poslední odpor Berlína a 30. dubna spáchal Hitler sebevraždu. Většina Evropy mohla slavit konec války, nikoli ovšem obyvatelé protektorátu. Američané se teprve 29. dubna přiblížili k československým hranicím a Sověty zpomalovala pečlivě připravená obrana skupiny armád Mitte. Rozdrobený domácí odboj, jen obtížně sjednocovaný pod velení České národní rady, postrádal kontakt se zahraničím, které se navíc k vizi celonárodního ozbrojeného povstání stavělo spíše chladně. Představitelé na západě měli obavy z vlivu komunistů, komunisté z nekomunistické levice či západního vlivu na Českou národní radu a všichni se báli zbytečného krveprolití. Ilegální organizace navíc neměly zbraně, britské pokusy o shoz z letadel končily ve dvou třetinách v německých rukou, sovětské partyzánské skupiny se pohybovaly spíše jen poblíž týlu fronty a měly své vlastní úkoly. V protektorátu se nacházely velké síly skupiny armád Mitte gen. Schrönera, disponující mnoha tanky, minomety a asi 120 letadly, a oddíly SS grupenführera Karla von Pücklera, ještě v březnu dohromady asi 900 000 mužů. Přesto docházelo k přípravám a koncem dubna přijel do Prahy gen. Slunečko, poslední žijící velitel z původních členů vojenské organizace Obrany národa.

 

Povstání však vypuklo zcela jinak – nečekaně, neorganizovaně, mimo Prahu a mnohem dříve. Dne 1. května se po Přerově rozšířila předčasná zpráva o kapitulaci Německa, občané města zaplnili ulice, odzbrojovali osamělé skupiny vojáků, zničili telefonní ústřednu 1. tankové armády a železničáři ovládli nádraží. Tyto události podstatně narušily německé plány na postupný ústup na západ a gen. Schröner reagoval tvrdě: „Je vhodný každý prostředek, aby se zabránilo vzplanutí povstaleckého hnutí. Účastníky je nutno decimovat.“ Okolo Přerova se stáhly německé posily z Olomouce, Holešova, Bystřice pod Hostýnem a nacisté město znovu ovládli. V bojích padlo 31 občanů, 21 dalších bylo označeno za původce a 2. května zastřeleno. K zastrašení obyvatelstva před dalšími akcemi nacisté přistoupili ke krutým represáliím, obklíčili nedaleké Javoříčko, pozabíjeli 38 zadržených mužů a chlapců od 15 let a vesnici spálili. Dne 2. května došlo k nepokojům v Poděbradech, kde ovšem německý velitel svolil předat správu města revolučnímu výboru výměnnou za dohodu o klidu, náměstí kontroloval obrněnými transportéry a samohybnými děly a až do kapitulace zde došlo jen k ojedinělým přestřelkám, při nichž byli zraněni dva Češi. Další nepokoje a odzbrojování vojáků propukly v Chlumci nad Cidlinou, Novém Bydžově, Jičíně a Lomnici nad Popelkou. V severovýchodních Čechách se do podobných akcí zapojili členové sovětských výsadků a osvobození sovětští vojáci, skrývající se v lesích. Avšak velká část těchto prvních ohnisek odporu byla do 4. května potlačena a docházelo k odvetám.

 

Například v Třešti členové SS postříleli 34 náhodně vybraných rukojmí, ve Velkém Meziříčí policejní jednotky zabily 59 lidí. Zcela specifickým případem byla Praha, kde se spontánně vypuklé povstání podařilo dostat pod organizované velení a situaci po 5. květnu lze bez nadsázky označit za skutečný vojenský střet. Generál Schröner sem pro potlačení svolal tankové divize SS Wiking, Das Reich a útvar SS Kampfverband Wallenstein se značným počtem tanků a dělostřelectva. Objevily se barikády, proti kterým vojáci SS nezřídka posílali české civilní obyvatelstvo, například na Hlávkově či Trojském mostě, kde po rozebrání zátaras rukojmí postříleli. Snad k největším ukrutnostem došlo v Krči, kde němečtí vojáci ve sklepě domu povraždili 14 mužů, 13 žen včetně dvou těhotných a deset dětí mezi šesti a patnácti lety.

 

Na Vysokomýtsku probíhaly odzbrojovací akce vcelku organizovaně. V lesích okolo Horního Jelení, Skutče a na Novohradsku už delší dobu působily ozbrojené partyzánské skupiny, složené z místních lidí, uprchlých válečných zajatců a členů sovětských výsadků. Výraznou pomoc bojující Praze představovaly zejména sabotážní akce na železniční trati mezi Zámrskem, Sruby a Dobříkovem, realizované často s pomocí choceňských železničářů. Vystoupení z ilegality a uskutečnění větších letákových akcí s výzvou ke generální stávce plánovali zástupci odboje na 7. květen, ale pod dojmem rostoucího počtu událostí všude v zemi a zejména povstání v Praze se vše urychlilo na 5. květen. Bylo vydáno prohlášení k starostům obcí, četnickým stanicím a širší veřejnosti a okresní hejtman, dr. Bedřich Gilern, oslovil velitele německé posádky ve Vysokém Mýtě mjr. Schitze. Ten sice slíbil stažení vojska do kasáren, ale některé jeho jednotky obsadily strategická místa a připravené zátarasy v okolí. Situaci komplikovala skutečnost, že německý velitel plně neovládal oddíly SS a velmi arogantně vystupoval letecký velitel mjr. Blazik, rozhodnutý bojovat se svými 3 000 muži bez ohledu na rozkazy až do konce. Ten zatkl vyjednavače, několik dalších rukojmí a vyhrožoval vybombardováním města. Mezitím v okolí probíhaly odzbrojovací akce, při nichž velká část Němců a zejména maďarští vojáci nekladli odpor. Ještě 5. května bylo v Chocni odzbrojeno 180 maďarských vojáků, v Nových Hradech 60, v Radimi a Luži 330, v Čičové se vzdalo 25 německých vojáků a partyzánům mjr. Krylova odevzdalo zbraně 800 Němců v Zámrsku. K bojům došlo v Cerekvici, kde zemřeli 4 lidé, a mezi Luží a Novými Hrady s ustupujícími oddíly SS. Podrobné události uvnitř německých kasáren už dnes nejsou zcela jasné. Rukojmí byli vězněni do rána 9. května, útvary skupiny armád Mitte, ustupující z Českomoravské vrchoviny k Litomyšli (7. května z Velichovek řídil gen. Schröner poslední obranu), do dění nezasáhly. Mjr. Blazik měl být podle některých zdrojů zabit vlastními vojáky poté, co nařídil popravu několika svých mužů, hodlajících se vzdát. Zmatené skupinky Wehrmachtu, které 9. května prchaly k Chocni, se z nějakého důvodu obrátily zpět, a dokonce prý znovu projely náměstím, kde tou dobou již měšťané mávali sovětským vojákům. Došlo k přestřelkám, některé skupiny Němců se v bezvýchodné situaci zablokovaly ve zvonici a v okolí Pražské věže. Také docházelo ke krutostem a okamžitým popravám, například dvě sedmnáctileté německé dívky byly popraveny v Havlíčkových sadech za několik výstřelů do vzduchu, fotografie dokumentují popravy zajatců také u Pražské brány. Při likvidaci posledních míst odporu zahynulo 13 ruských vojáků a praporčík Josef Nesvadba, poslední výstřely padly u cihelny na Krétě, u Vinic a na chrudimské silnici pod Vraclaví. Konec války dnes slavíme 8. května, kdy Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci západním spojencům, ale v Československu pokračovala na některých místech střelba až do 12. května.